Chorvatské mokřady (2019)

O filmu Chorvatské mokřady

Uprostřed Chorvatska, na toku řeky Sávy, se rozprostírají největší mokřady Balkánského poloostrova a jedny z posledních v Evropě. Na jaře může voda vystoupat až o deset metrů a zaplavuje oblast na třicet až čtyřicet dnů v roce... Každý rok uprostřed Chorvatska začíná ten samý příběh: nastane jarní obleva a proti městům Záhřeb a Bělehrad se valí obří záplavové vlny. Hladina řeky Sáva stoupne asi o deset metrů. Voda v množství, které by naplnilo více než deset miliard van, zaplaví oblast velikosti Bodamského jezera, často na několik nekonečných měsíců. Chorvatské i srbské hlavní město přesto zůstává ušetřeno a tragické katastrofě se bezpečně vyhne. Čemu za to vděčí? Jedním z hlavních důvodů je to, že řeka Sáva může téct bez omezení. Díky každoročním záplavám vzniká nejen přirozená protipovodňová nádrž: na říčních březích Sávy se rozkládá přírodní ráj, jenž nemá ve střední Evropě obdoby. V zaplavených lesích na území jedné z mála posledních kontinentálních lužních krajin žije mnoho rozmanitých druhů zvířat a rostlin. Na svou kořist tady trpělivě čekají velké dravé ryby, jako je například sumec. A ve větvích stromů odpočívá více než 240 druhů ptáků, včetně dudkovitých, žije zde potápka roháč, volavka stříbřitá, bekasina otavní nebo tenkozobec opačný. Některé místní druhy zvířat, která jsou tady doma takřka odnepaměti, jako turopolské prase nebo kůň Posavina, stráví v místních nivách takřka celý rok. Užívají si na lužních loukách, rozrývají kaluže a jsou jako živé sekačky na trávu – brání tomu, aby na místě vyrostly husté dubové lesy. Díky tomuto tradičnímu způsobu pasení a hospodaření se jen na území Národního parku Lonjsko Polje dobře daří více než 700 párům čápů bílých. Díky tomuto přírodovědnému filmu a pohledu do chorvatských mokřadů můžeme nahlédnout do minulosti evropského kontinentu, a zároveň sledovat v praxi, jak by bylo možné spolehlivě zajistit ochranu velkoměst ohrožených povodněmi. (TV Prima)