Umění odejít (2024)

O filmu Umění odejít

Jak odcházíme ze světa je důležité... Jana Sieberová pracuje ve zdravotnictví čtyřicet let, v posledních patnácti letech je součástí týmu domácího hospice Duha, který má zázemí v Hořicích a ve Vrchlabí. Přednáší medikům, píše o etice při doprovázení, diskutuje na téma eutanázie a paliativní péče. „Každý má jiné potřeby. Musíme ztratit své představy o smrti a dívat se očima pacienta, tak s ním i mluvit. Lidé se ptají: Co mám v tuto chvíli udělat? Říkám: Jděte s blízkým po boku, krok za krokem, ne před ním, a ne za ním...“ Na Duhu se dnes už lidé mohou obracet 24 hodin denně, v týmu je lékař, psycholog i kněz. Při první návštěvě vybaví zdravotníci rodinu kompenzačními pomůckami a polohovacím lůžkem. Snaží se, aby pacientovi doma bylo dobře, netrpěl bolestmi, ale nebyl otupen psychofarmaky tak, že by nemohl komunikovat. V atmosféře zajištěné péče a prodlouženého času je možné splnit i některá poslední přání umírajících. V dokumentu vystupují rodiny se svými blízkými, pracovníci hospice, ale i studenti lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kteří se teprve s paliativní péčí teoreticky seznamují. Filozofii hospicového hnutí shrnuje geriatr MUDr. Zdeněk Kalvach. (Česká televize)