K věci, miláčku (1968)

O filmu K věci, miláčku

Textař Martin (Werner Enke) žije bezcílně a bezstarostně v mnichovské čtvrti Schwabing. Ani noční vloupání do obchodu naproti, které náhodou pozoruje ze svého okna, jej nijak nezajímá. Teprve jeho přítel Henry (Henry van Lyck) ho přesvědčí, aby o svém nočním pozorování vypověděl na policii. Na policejní stanici pak Martin prokáže takovou míru nezájmu přispět k objasnění loupeže a despektu vůči policistům, že sám upadne v podezření. V nepozorované chvilce navíc uprchne ze služebny a zamíří na koupaliště, které s Henrym považují za vhodný úkryt. Zde se seznámí se stejně nekonvenční Barbarou (Uschi Glas) z „lepší rodiny“, se kterou při procházkách vede pseudofilozofické diskuze. Barbara mu následně pomůže uprchnout z policejní stanice ještě jednou. Na závěr je policií dostižen ve svém bytě, kde si před policisty provokativně pohrává s nenabitou pistolí dokud jej jeden z policistů nepostřelí. Melancholická a místy groteskní komedie je komerčně úspěšným filmem tzv. Nového německého filmu a jako jeden z prvních filmů zobrazoval životní pocity mladých lidí před studentskými nepokoji v roce 1968.