Můj život dospělého dítěte (2012)

O filmu Můj život dospělého dítěte

Existuje skrytý svět takzvaných dospělých dětí. Jsou to dospělí, kteří se cítí nejlépe v plenkách, milují přebalování, dětské oblečení, dudlíky, kojenecké láhve, plyšáky. Jen v USA a Velké Británii je jich dvě stě až pět set tisíc. Tito lidé žijí ve strachu z okolního světa, který je většinou považuje za pedofily. Díky sociálním sítím se však kontaktují a zjišťují, že nejsou se svým problémem sami. Jejich komunita se rozšiřuje a zvyšuje se i dostupnost dětského oblečení v dospělé velikosti a ostatních rekvizit. Dospělé děti často měly komplikované dětství, někdy si nesou trauma, někdy vzpomínky na šťastné dětství. Je to pro ně únik od zodpovědnosti a starostí běžného života. Milují pocit, že o ně někdo pečuje, jsou to pro ně okamžiky důvěry, klidu a bezpečí.Dokument téma ilustruje několika konkrétními případy lidí, kteří se nebáli předstoupit před kameru. Když se manželé Derek a Maxxine z Velké Británie seznámili, Maxxine jednou našla pod Derekovým polštářem nepromokavé kalhotky. Zjistila, že Derek rád chodí v plenkách. Dnes provozují jesle pro dospělé děti, které k nim docházejí a Maxxine jim nahrazuje matku. Derek má kromě toho normální zaměstnání – je řidičem. Sedmadvacetiletá Kath z USA je studentkou psychologie, ale doma se ráda převtěluje do pěti-, šestileté holčičky. Má svůj dětský pokojík, dětskou postýlku a oblečení. Sedmatřicetiletého přítele Justina považuje za svého otce a on o ni pečuje jako o dítě.