Zabiják netopýrů (2012)

O filmu Zabiják netopýrů

Roku 2006 byl na lékařskou fakultu Cornellovy univerzity přivezen mrtvý netopýr, který pocházel z kdysi vzkvétající kolonie. Křídla a tlamu netopýra pokrývala záhadná bílá plíseň. Nákaza byla později pojmenována jako „syndrom bílého nosu". Během následujícího roku vyhladila choroba dalších 12 kolonií ve státech New York a Vermont. Odborníci byli situací silně znepokojeni, usilovně se snažili přijít na zdroj nákazy i na příčinu selhání imunitního systému netopýrů. O další rok později se onemocnění rozšířilo do přírodní rezervace v Pensylvánii. Zdejší vědci s hrůzou zjistili, že z dvacetitisícové kolonie přežilo zimu jen pár jedinců. Přeživší hrstka netopýrů je v kritickém stavu, jsou vyhublí, prochladlí a mají chatrná křídla, také oni jsou postiženi syndromem bílého nosu. Záhadná bílá plíseň byla konečně identifikována a pojmenována, vědci však stále netuší, odkud se plíseň vzala, jakým způsobem se šíří a jak vlastně netopýry zabíjí. Do roku 2012 uhynulo dalších 6 milionů netopýrů. Pokud se nákaza rozšíří i do 3000 km vzdáleného Texasu, kde sídlí až dvoumilionové kolonie, bude tento živočišný druh existenčně ohrožen. Texaští vědci se vydávají na průzkum zdejších netopýřích jeskyní, aby odhalili případné nebezpečí.