Fotografové divočiny (2012)

O filmu Fotografové divočiny

Manželé Denis Huotovi mají neobyčejný život. Specializují se na přírodopisnou fotografii. Zaměřují se na africkou faunu. Jejich snímky se pravidelně objevují v časopisech po celém světě. Vydávají knihy u těch největších nakladatelství. Jejich práce o migraci pakoňů jim vynesla prestižní ocenění: cenu World Press. V osmnácti letech se Michelovi podařilo vyfotografovat souboj divočáků. V lese na ně čekal celé ghodiny. Jeho fotky okamžitě koupila jedna agentura. Michelovi již dříve učaroval seriál Daktari. Věnoval se tedy fotografování a přitom poznával život zvířat. Dělí svůj život mezi Normandii a Keňu. Christine tráví více času ve Francii. Stará se o jejich syna Davida, navrhuje témata reportáží, komunikuje s tiskem a různými nakladatelstvími. Z jediné výpravy do Afriky vytvoří kolem osmi tisíc snímků. Odhadem tak polovinu z nich vyberou jako 'slušné'. A ty opravdu hodně dobré jsou podle autorů, tak tři nebo čtyři. Nejvíc tak deset fotek na dva měsíce fotografování, prý ne víc.