Tak, maminko, budou čtyři! (2005)

O filmu Tak, maminko, budou čtyři!

Koncem padesátých let minulého století se díky manželům Hourovým a jejich čtyřčatům staly Zbraslavice u Kutné Hory jedním z výstavních exponátů budování socialismu: novináři si zde podávali ruce s filmaři a stranickými delegacemi, vzorné kolektivy uzavíraly na jejich počest závazky... Po více než čtyřiceti letech potkal stejný osud manžele Janušovy z moravských Blišic, jen ten mediální humbuk okolo byl podstatně menší. Shodou okolnosti oboje čtyřčata mají též starší sestru, které rovněž rázně vtrhly do života. Výchozí podmínky obou rodin byly tedy velmi podobné - v zemi se sice změnil režim, patronátní kolektivy si teď říkají sponzoři, ale starosti s výchovou dětí i jejich existenčním zajištěním se prakticky nezměnily. Dokument Bernarda Šafaříka do jisté míry srovnává situaci obou rodin a jejich okolí, trochu větší prostor však pochopitelně poskytuje Hourovým, kteří - i za pomoci bohatého filmového archivního materiálu - již mohou svůj nevšední osud do jisté míry bilancovat.