Chceme ještě žít (2004)

O filmu Chceme ještě žít

Oděsa je jako druhý Černobyl: v tomto ukrajinském přístavu žije jeden milion obyvatel a zhruba každý desátý je HIV pozitivní. Jde o smutný evropský unikát. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) je dnes zhruba jedno procento z padesátimilionové ukrajinské populace nakaženo virem HIV. To je půl milionu lidí, tedy ohromné množství. Ukrajinská vláda se sice snaží ve spolupráci s mezinárodními organizacemi bojovat proti této zhoubné nemoci, ale v praxi to téměř není znát. Svědčí o tom i dokument Radana Šprongla a Marka Vítka natočený v Oděse. V tomto přístavním městě na břehu Černého moře je situace vůbec nejhorší nejen na Ukrajině, ale vůbec v celé Evropě. Podle nejpesimističtějších odhadů tu v sobě vir HIV nosí každý desátý z jednoho milionu obyvatel Oděsy!Jako jedni z mála filmařů dostali autoři povolení natáčet v místním stacionáři, kde své poslední dny prožívají lidé, u kterých se choroba rozvinula už do finálního stadia. Na jejich příbězích mapují tristní situaci kolem problémů s AIDS na Ukrajině, které se velmi podstatně dotýkají i České republiky. Vždyť Ukrajinci tu tvoří velmi významnou národnostní menšinu.Dokument, který získal cenu Křišťálové srdce na festivalu v Poděbradech a zvláštní cenu poroty na Film and fiction festivalu v Philadelphii, je součástí dobročinné akce nazvané "Chceme ještě žít" na pomoc HIV pozitivním lidem v Oděse, kterou organizuje fotograf Jan Šibík.