Spoutaný vrah (2003)

O filmu Spoutaný vrah

Chůva Kathrin usvědčí lupiče přistiženého v bytě i z vraždy novorozeněte. Ten netouží po ničem jiném než se této ženě po odpykání trestu pomstít... Kathrin Baarová občas vypomáhá svým sousedům Konradovým s hlídáním jejich synka Sebastiana. Sedí v obýváku, maluje si - připravuje se na Akademii výtvarných umění - a pomocí elektronické „chůvy“ sleduje, zda je vše v pořádku. Pak zaslechne podivné zvuky, vyběhne po schodech do dětského pokoje, kde přistihne zloděje a ke svému zděšení zjistí, že Sebastian je mrtvý. Podle portrétu, který Kathrin namaluje, policie chytí a identifikuje recidivistu Ingo Brunnera. Soud mu vyměří 15 let vězení za vraždu a za ublížení na zdraví. Při odchodu ze soudní síně Ingo vyhrožuje Kathrin, že se vrátí. A vrátí se dříve, než mu trest vyprší, protože − jako odměnu za vzorné chování − se stane účastníkem tzv. elektronického systému vazby. Tento experiment spočívá v tom, že kriminálníci si odpykávají zbylou část trestu ve virtuálním vězení za zdmi svých bytů a v povolených lokalitách v okolí s elektronickými pouty na nohou, která umožňují 24 hodin denně sledovat jejich pohyb. Vedoucí experimentu, státní rada Ulf Marker, je projektem nadšený, není přístupný žádnému varování, že zvláště u nebezpečných zločinců to může přinést komplikace, a vůbec není ochoten vyslechnout žádost Kathrin, aby Inga z experimentu vyřadil. Kathrin se mezitím sama stala matkou a má obavu zejména o svou malou dceru Hannah. Proto hledá pomoc, kde se dá, ale marně. Sociální kurátor je o něco vstřícnější a díky němu Kathrin dostává týdenní plán Brunnerova pohybu, aby se vyhnula místům, kde by ho mohla ho potkat. Jenže Ingo se za 9 let ve vězení vzdělával v oblasti informatiky a vymyslel způsob, jak se ze systému elektronického střežení vymanit…