Maja Plisecká (2000)

O filmu Maja Plisecká

Nejkrásnější primabalerína Velkého divadla. Obdoba Callasové pro tanec. Francouzského dokumentaristy Dominique Delouche-a při natáčení jeho filmu se zeptala: „Co chceš ještě znát? Že jsem celý život trpěla nespavostí? Že jsem odjakživa bojovnice? Že jsem se rozčilovala kvůli marnostem? Že jsem vyváděla lidi z míry, aniž bych to měla v úmyslu, a pak mi to bylo líto. Že jsem uměla být rozhazovačná i lakomá, odvážná i bojácná, pyšná i skromná? Věděls, že po celý život jsem zbožňovala svého muže, Ščedrina? Že jsem Rodionovi poslala snad tisíce dopisů, z každé země, z každého města, z každého hotelu, kde jsem bydlela? Nebo bys snad chtěl, abych ti líčila svoje zvyky tanečnice? Jak před každou hodinou, každým vystoupením polévala jsem patu ve svých piškotech horkou vodou, aby v nich noha líp držela? Že ze všeho nejvíc jsem se bála, abych nezapomněla v zrcadle zkontrolovat, jak vypadám, než jsem vyšla na jeviště? Mám červené rty, mám nalíčené oči? Jinak bych působila jako nějaká bledule. Jsou to maličkosti? Nebo snad právě tyhle zbytečnosti dokreslují můj obraz? Ale rozhodující je fakt, že jsem žila v děsivé době“.