Listonoš v Himálaji (2007)

O filmu Listonoš v Himálaji

Za každého počasí šplhá po úpatí velehor. Roznáší, ale i čte a píše dopisy negramotným. Odměnou mu je účast na bohoslužbě dalajlámy.„Ni sníh, ni déšť, ni horko, ni temnota noci nezabrání těmto poslům v hbitém plnění jejich povinností!" Toto heslo, známé z nápisu na budově newyorské hlavní pošty, kterým by se měli řídit američtí poštovní doručovatelé, naplňují na druhé straně zeměkoule himálajští listonoši doslova a do písmene. Dopisy i další zásilky musí být doručeny stůj co stůj, zpravidla jedině do vlastních rukou adresáta. A to doslova přes hory, přes doly. Poštovní úřad v Sichlingu, ležícím ve Spiti, bývalém království v severovýchodní části Indie, má asi čtyři metry čtvereční. Otevřen je dvě hodiny ráno a dvě hodiny odpoledne. Nicméně zákazníci chodí na poštu jen zřídka. Místní listonoši většinu pochůzek obstarávají za ně. Práce je to perná a obětavá. Ale nejen doručováním zásilek je živ himálajský pošťák. Jeho mzda sice pokrývá základní rodinné výdaje, přesto je potřeba domácí rozpočet průběžně vylepšovat. K tomu slouží políčka, na kterých se pěstují základní plodiny pro domácnost a hospodářství, a stejně tak stádečka ovcí a koz, které poskytují mléko, maso a kožešiny. A přestože je život himálajského listonoše ve všech směrech skromný, je obohacen o výjimečný duchovní rozměr. Zdejší region patří k oblíbeným místům tibetského duchovního vůdce – dalajlámy, který sem zajíždí na pravidelné návštěvy, v rámci kterých se účastní obřadů a šíří své učení. Náročná služba a nelehký životní úděl himálajských listonošů jsou tak prosvětlovány rituály a oslavami tradičních svátků, které spojují minulost se současností a jsou snad i příslibem snadnějšího života jejich potomků.