Spi sladce

O filmu Spi sladce

Karel, Anděla, Václav, Eva, Ivana, Zdeněk, Bohuslav, Jarda, Simona a Oldřich jsou bezdomovci. Co se jim zdá? Jaká je jejich minulost, aby vedla k takové přítomnosti? Film se pohybuje na hraně, stejně jako lidé, o kterých vypráví. Na hraně pravdy a fantazie. Na hraně života a smrti... Na začátku byl záměr proniknout do kolektivního nevědomí bezdomovců skrze jejich noční sny. A najít tam něco jako definici bezdomovců zevnitř. Novou perspektivu, která rozpije naše předsudky. Narazili jsme na žílu traumat. Každý člověk, se kterým jsme mluvili, měl za sebou tragédii a o ní i své sny a noční můry. Vytvořilo to očekávatelnou kauzalitu: zažil neštěstí, zlomilo ho to, vyrovnává se s tím sebedestruktivně: životem na ulici. Tenhle lítostivý stereotyp nám ale jeden z bezdomovců brzy rozpustil a tím převrátil způsob chápání jejich života. Ukázalo se, že sny, které považuje za odlesky svých dávných neštěstí, jsou vymyšlené příběhy, jejichž cílem je vzbudit lítost. Vyrobit si alibi na obhajobu před světem a především sám před sebou. Vytěsnit a odklonit tím vztek, zlobu, ponížení, sebepohrdání a pád. Ve filmu tak kloužeme na hraně důvěryhodnosti, fantazie a dělící čáry mezi tím, kdo jsou oni a kdo jsme my. Projektujeme jejich duše do našich hlav a naopak. Film je nakonec o touze po rodině, po vztazích a po lásce. Touze nejen jejich, ale i naší.