Světlo a tma

O filmu Světlo a tma

Světlo a tma. Vzájemně se podmiňují, jedno bez druhého nemůže existovat. V našem dvoudílném filmovém cyklu na toto téma nám profesor Jim Al-Khalili odhalí tajemství, jak pomáhalo světlo vědcům při objevování vesmíru. V uplynulých třiceti letech se přišlo na to, že zdaleka nevidíme všechno, ba spíše naopak, nevidíme prakticky nic. Předpokládá se, že i v nejlepším případě je 99 procent universa víceméně zahaleno do tmy.V první části dvoudílného filmu se ukáže, že už staří Řekové ve třetím století před naším letopočtem používali světlo na výzkum kosmu. O dvě tisíciletí později už se renesanční hvězdář Galileo Galilei snažil stanovit reálné místo člověka ve vesmíru s pomocí čoček svého poměrně jednoduchého teleskopu. Později, v sedmdesátých letech 17. století, objevil Dán Ole Roemer vztah mezi světlem a časem, respektive mezi časem a vzdáleností, což podstatně urychlilo další poznávání universa.Druhý díl cyklu se zabývá rozvojem vědy z té "tmavé stránky". První známka svědčící o tom, že ve vesmíru toho je víc, než co vidíme, byl objev Neptunu v roce 1846, planety, která se takřka celá skrývá v naprosté tmě. V polovině 20. století byla nastolena teorie temné hmoty a posléze byla objevena ještě podivnější a nepochopitelnější věc -- temná energie, o které se v současné době spekuluje jako o hlavní síle, která drží universum pohromadě.