Rukopis vyčtený z krátkých filmů
Dostupná data představují Chucka Jonese především jako režiséra krátkometrážní rodinné animované komedie. Všech pět uvedených titulů patří současně ke komedii, rodinnému, krátkometrážnímu a animovanému filmu; jejich stopáž se pohybuje jen mezi šesti a sedmi minutami. Právě v takto úsporném formátu vyniká důraz na jasně srozumitelnou situaci: někdo někoho pronásleduje, brání se mu, případně se pokouší převzít převahu.
Z popisů se opakuje motiv vytrvalého neúspěchu i nečekaného obratu. Kojot nasazuje pasti, ničivé vynálezy a dokonce kamerový systém, vlk zkouší krást ovce různými způsoby a Jerry si obstará pomoc proti Tomovi. Jonesovy filmy v tomto výběru tedy nestaví na složitě rozvětveném ději, ale na rozvíjení jedné komické premisy. Významnou součástí jejich rytmu je eskalace: pokus o řešení nevede nutně k vítězství, nýbrž otevírá prostor pro další komplikaci.
Roadrunner A Go-Go (1965) – 91 % na ČSFD
Nejvýše hodnocený titul ve výběru, Roadrunner A Go-Go, trvá šest minut a soustředí se na kojota, jenž se za každou cenu snaží ulovit pštrosa. Běžné pasti mu nepomáhají, proto přechází k modernější metodě v podobě kamerového systému. Už samotná změna strategie naznačuje princip filmu: známý konflikt se může posunout díky novému nápadu, aniž by ztratil svou jednoduchost a bezprostřednost.
Film je komedie, rodinný, krátkometrážní a animovaný snímek; v obsazení je uveden Mel Blanc. Hodnocení 91 % na ČSFD jej v rámci dodaných dat řadí na samotný vrchol společně s následujícím filmem.
Hlídání oveček (1953) – 91 % na ČSFD
Stejné hodnocení má sedmiminutové Hlídání oveček. Základní situace je opět velmi přímočará: ovčácký pes maří snahu vlka-zloděje, který se rozličnými způsoby pokouší ukrást ovce. Honička zde není jen pohybem za protivníkem, ale střetem dvou protichůdných úkolů — jeden chce ovce ochránit, druhý je získat.
I tento film spadá do kombinace komedie, rodinného, krátkometrážního a animovaného žánru a mezi účinkujícími figuruje Mel Blanc. Ve srovnání s technologickým nápadem v Roadrunner A Go-Go pracuje Hlídání oveček podle dostupného popisu s opakováním různých pokusů o krádež. To je další podoba komiky založené na překážkách a vytrvalosti.
Trojice na 89 % na ČSFD
Na další příčce jsou tři Jonesovy filmy s hodnocením 89 % na ČSFD. Šestiminutový Hip Hip-Hurry! z roku 1958 je označen jako komedie, rodinný, krátkometrážní a animovaný film. Přiložená data u něj neuvádějí popis ani obsazení, nelze proto blíže rozebírat jeho dějovou situaci. Už jeho zařazení však potvrzuje, že Jones v daném souboru opakovaně pracoval v krátké animované komediální formě.
Sedm minut má Těžký úděl lovce z roku 1957, rovněž komedie pro rodinné publikum v krátkometrážní animované podobě. Také zde nejsou k dispozici dějové podrobnosti ani herecké obsazení. Název nicméně vedle ostatních titulů tematicky zapadá do výběru, v němž se často objevuje lov, pronásledování a překážky.
Třetím snímkem s 89 % na ČSFD je Stále vpřed z roku 1953. Vilda v něm pokračuje ve válce s ptákem Uličníkem a neváhá nasadit nejkrutější i nejničivější vynálezy. Sedmiminutový film tak nejzřetelněji pojmenovává další rys tohoto výběru: konflikt se neuzavírá smírem, ale žene se dál vpřed spolu s novými prostředky, které mají protivníka konečně porazit.
Spolupráce s Mauricem Noblem
Jediným titulem, u něhož není Jones uveden jako jediný režisér, je Kdo se směje naposled z roku 1965. Režii zde sdílí s Mauricem Noblem. Šestiminutová animovaná rodinná komedie dosahuje 88 % na ČSFD a má uvedeno 133 hodnocení. Tom a Jerry rozehrávají honičku, v níž se Jerry pokusí získat náskok objednáním psa coby ochránce. Očekávaná výhoda se ale obrátí v překvapení, protože dorazivší spojenec je ještě menší než Jerry.
Právě tento závěrečný obrat dobře shrnuje společný jmenovatel celé pětice: postavy mají plán, plán narazí na problém a komedie vzniká z toho, jak se situace vyvine jinak, než zamýšlely.
